II. šachové odpoledne na jaroměřském náměstí (21.09.2023).

Všechno připraveno, jen ta veřejnost nějak chyběla.

Tak tedy bez dlouhých řečí a výmluv si musíme přiznat, že druhé setkání na jaroměřském podloubí se přídomkem "pro veřejnost" chlubit nemůže. Těžko říct, kde je příčina, ale proti vydařené červnové akci jsme tentokrát dopadli téměř jako pověstní sedláci u Chlumce.
Na fotkách to ostatně může vidět každý. Občerstvení bylo, kromě výborných pomazánek se podával také burčák, čtyřnohá ochranka byla v pohotovosti, kdybychom snad nestačili zvládnout nápor šachuchtivých návštěvníků, leč nic nepomohlo, kromě nás organizovaných šachové figurky nikoho nezaujaly. Několik kolemjdoucích jsme nabídkou hry spíše vyděsili, nikdo si nepřisedl, naopak se snažili co nejrychleji zmizet.

Nějaká ta pozitiva se samozřejmě našla. Petr Staněk obětavě přivezl potřebný materiál, zúčastnění si popovídali a zahráli mezi sebou a téměř liduprázdné náměstí alespoň na chvíli trochu ožilo.

Poděkování za to, že se něco podobného vůbec na náměstí děje, opět patří manželům Vlastě a Standovi Rudolfským, od nich vzešel hlavní podnět ke konání akce a stejně jako my litovali, že to tentokrát nevyšlo podle představ.

A důležitá poznámka - oba hrají šachy rádi a nutno uznat, že velice dobře. Na to, že se hře nikdy vážně nevěnovali, hrají jen doma sami mezi sebou, všechna čest. Důkazem může být i moje první partie se Standou, ke které jsem přistoupil jen tak lehce a za chvíli jsem se nestačil divit, jak se mnou zametl. Pak už jsem si dával pozor a zvrátil skóre na svou stranu, ale stejně, hrál to dobře a prakticky bez chyb.

No, snad to nebylo poslední šachové setkání a v příštím roce se třeba o něco podobného pokusíme znovu.

Autor: Vladimír Velecký