RP 3. kolo: Vedoucí družstvo skupiny bylo nad naše síly (23.11.2025).

ŠK Doudleby nad Orlicí - ŠK Česká Skalice 3,5:1,5.

Za krásného mrazivého rána nás čekala v této sezóně nejdelší cesta za soupeřem. Po příjezdu jsme se chvíli hledali, my jsme volali, že jsme na místě a domácí nikde, ti zase, že oni jsou připraveni a čekají na nás. Vyjasnilo se to brzy, my jsme šli automaticky do prvního patra, kde se hrávalo v minulých letech, zatímco nová pěkná hrací místnost je teď v přízemí.

Hrálo se dost dlouho na naše poměry, poslední a jediná nerozhodná partie skončila po čtyřech hodinách. Průběh těžko hodnotit. Před zápasem jsme si věřili na plný úspěch, realita byla trochu jiná, jak vidno. Domácí vyhráli zaslouženě, rozhodující chyba z jejich strany byla jen v jedné partii, na naší straně bylo těch přehmatů o něco víc.

Nejdříve zapsali domácí plný bod na pětce. Franta se bránil po francouzsku ve výměnné variantě, bohužel přišel zbytečně o pěšáka a pak špatně spočítal kombinaci, po které zůstal slabší o celou věž a bylo hotovo. 0:1.

Další výhru získali domácí na dvojce. I tady se hrála jedna z variant francouzské, Jirka se snažil od začátku o útočnou aktivitu, jenže při přechodu do střední hry odevzdal pěšáka bez náhrady a pak už se to s ním nějak rychle svezlo. Po několika výměnách zbyla na šachovnici jedna věž na každé straně, jenže černý měl také tři pěšce navíc k dobru, takže další pokračování bylo beznadějné. 0:2.

Trocha naděje na úspěch se objevila na čtyřce. Pavel podle svého zvyku útočil od prvního tahu, černý se bránil caro-kannem a zdálo se, že dokázal hrozby pokrýt, před svým králem vybudoval zdánlivě nedobytnou pevnost a zahájil protiakci na druhé straně. Pavel se pokusil rozhodnout obětí jezdce, ale kdyby černý zachoval chladnou hlavu a odrazil několik rádoby nebezpečně vypadajících tahů, partie by asi dopadla zcela opačně. Takhle to skončilo přehlédnutím a jednotahovým matem pro nás. Že by ještě šance na obrat v zápase? 1:2.

No, o výsledku jsem rozhodl já. Nejprve jsem se přehmátl a přehozením tahů přišel o kvalitu už v 11. tahu. Materiál byl dost zredukovaný, moc šancí jsem si nedával, ale když už jsem to tak zkazil, snažil jsem se aspoň nějakou hrozbu vymyslet. Kupodivu, moje chvíle přišla, když se bílá věž osaměle zatoulala na pole h8, kde mohla jen padnout hrdinnou smrtí, kdybych to ovšem viděl. Několikrát jsem přešel bez povšimnutí kolem možnosti jejího zisku a byl tady smutný konec. Ještě bych se mohl vymlouvat na spadnutí praporku, ale to už jsem byl bez věže a něž jsem se stihl vzdát, byly hodiny na nule. Rozhodnuto. 1:3.

V souboji lídrů na prvním stole se hrálo nejdéle, téměř do holých králů. Boris se snažil o bod, po většinu partie se jeho pozice opticky možná zdála o něco lepší, soupeřka ale hrála spolehlivě, neudělala žádnou chybu a po vyrovnaném průběhu se po více než 60 tazích rozešli smírně. 1,5:3,5.

Co dodat? Nic, neúspěch můžeme svádět jen sami na sebe, soupeř využil všechny šance, které jsme mu svými chybami nabídli.